3D tisk - Grommash Hellscream: tvorba modelu

Při zdokonalování 3d tisku, kdy se ještě stále mám co učit, mně přepadli chutě vytisknout si vlastní model. Už od chvíle kdy se mi 3D tiskárna dostala do ruky jsem na ni nahlážel spíše jako na nástroj který prohloubí mé 3d schopnosti a hlavně přinese nové kousky do mé sbírky.

Dalo by se říct, že jsem objevil nový svěží životní vítr. Začal jsem na youtube sledovat videa typu tested, kdy hodnotí úroveň detailů a přesnosti na replikách a pravých filmových rekvizitách. Kdy vyrábí věci ze dřeva a plastu. K těmto videům jsem táhnul již větší dobu, ale nyní jsem skutečně zasažen nadšením pro tvorbu úplně zbytečných věcí v reálném životě. Převážně filmových rekvizit ze starých dobrých časů 1980 -1997, do kdy se téměř v každém filmu využívalo více těch practicle efektů než těch CGI (Computer Generated Imagery).
Já ještě nejsem tak daleko, ale už jsem začal pokukovat po CNC za účelem opracovávání dřeva a rád bych nakouknul do světa cosplaye.

Každopádně o čem chci dneska psát, je tvorba mého prvního vlastního modelu. Miluji práci Sideshow Collectibles. Na jejich práci je skutečně vidět, že kvalita není levná záležitost. Díky memu nadšení pro svět Warcraftu jsem nevybíral dlouho mezi nápady co vytvořím jako první.



Blizzard mně před premiérou filmu obšťastnil datadiskem Warlords of Draenor a týdnem hraní zdarma s boostem na 90 lvl. Datadisk se mi hodně líbí, asi jako druhý nejlepší po Wrath of the Lich King (že by druhá soška ?). Trochu jsem rozmýšlel jestli se hned do první tvorby pustit do vlastního designu, když ještě ani neumím s Zbrushem v kterém chci sošku provést.
Rozhodl jsem se proto pro Premium Collectibles z produkce Sideshow pro Blizzard Grommashe Hellscreama který hraje v novém datadisku nemalou roli. Jeho syn Garrosh se vrátí v čase aby zastavil svého otce a klan Warsong aby se napili krve démonů a stali se tak otroky jejich moci.
To je ústřední téma nového datadisku. Ostatně podívejte se na trailer k novému zatím poslednímu datadisku - je to pecka.

Research

Tím že jsem si vybral existující sošku jsem si ušetřil spoustu práce s designem, který by trval další týdny. Takto jsem pouze hledal řádově hodiny na internetu pro co nejlepší "research data", česky jednoduše průzkum. Našel jsem si fotky sošky z co nejvíce úhlů, někdy jsem sáhnul i po videích z youtube v HD odkuk jsem si vzal screeny.
Ve finále sculptu už vypadal obrázek se všemi podklady takto:

Existoval zde jeden malý problém, který už v dnešní době vysokorychlostního internetu a Youtube vlastně skoro žádným problémem není. Umím celkem dobře modelovat v programu 3D Studio Max v kterém jsem se učil na škole, ale Zbrush jsem nikdy moc nepoužíval. Po škole když jsem sehnal zaměstnání tak jedny z mých prvních peněz putovali do Cintiq 24HD, což je krásné zařízení od Wacomu. Obrazovka na kterou mohu rovnou kreslit, když to řeknu jednoduše. Zatím jsem ho využíval jen v součinosti s Photoshopem k 2D kresbě, ale už jenom kvůli tomuhle mazlíkovi jsem se na Zbrush hrozně těšil. Před spaním si pouštěl timelapsy zkušených tvůrců jak oni tvoří. Zjistil jsem že všichni používají poměrně málo ale důmyslných nástrojů, s ejjichž osvojením dokážete dělat i komplikované modely.

První náčrt kompozice s Zspheres

Zbrsuh jsem si osvojil celkem rychle, je to vskutku víceúčelový program, který je dokonalý v modelování hlavně organických věcí i když mechanika a technika mu taky nedělají problém.
Program funguje v podstatě jako modelování s hlínou nebo jinou plastickou hmotou. Materiál přidáváte či odebíráte, tvarujete a dáváte mu texturu.

Začal jsem náčrtem kompozice, který jsem se snažil co nejdéle ladit, tuto fázi budete dělat jenom jednou, jakmile začnete přidávat detaily, už nebudete moct s Zspheres takto manipulovat.

Postupné přidávání detailů, kompozice ještě není finální a párkrát se v průběhu změnila

Postupně jsem začal přidávat další submodely jako kusy brnění, sekera, boty a tak dále. Zde už jsem začínal trochu přemýšlet jak to budu celé tisknout. Ovšem teď už vím že příště v tét fázy musím být dukladnější a přidané modely si vždy dynameshnout a retopologizovat, abych si byl jistý že model nikde nemá příliš tenká místa, nebo jiné nesmysly.

Fáze úřidávání modelů a vytváření jejich detailů trvala asi měsíc. Kdy se patří říct, že se jednalo o hobby projekt, takže jsem se mu věnoval jen po práci a o víkendech.
Po měsíci jsem si začal říkat, že můj počítač začíná nějak funět z počtu polygonů a že bych takto mohl pokračovat klidně ještě několik měsíců. Zároveň jsem neměl zkušenosti s tvorbou něčeho takto složitého a následným vytvořením STL modelů pro tisk. Rozhodl jsem se práce zastavit ve stavu s kterým jsem byl již spokojen a veděl jsem že spoustu detailů moje tiskárna stejně vytisknout nezvládne.
Takto nějak vypadá finální verze modelu po měsíci práce:

Toto byla ta zábavnější část, nyní přichází ta techničtější, kdy bylo zapotřebí model rozsekat na kusy po kterých model budu tisknout a následně je lepit k sobě. Nejdříve jsem si vytvořil podklad o rozměrech podložky abych viděl na kolik kusů při jaké velikosti bych to musel dělit.
Nakonec jsem model stejně ještě zmenšil kvůli tiskové době. Nechtěl jsem jít přes 12 hodin tisku na dílu, kvůli tomu že nikdy nevíte co se podělá a 12 hodin je dlouhá doba na to aby se něco podělalo.

Model rozsekán na menší kusy a ty následně opravené napozicované na podložku pro tisk.

Dnes už můžu říct, že se výsledek podařilo vytisknout, trvalo to přes 100 hodin tisku a už je i zkompletovaný dohromady. Ještě ho budu jemně brousit a stříknu ho plničem a tmelem ve spreji abych se co nejvíc potlačil viditelné tiskové vrstvy.
Ale o tom už bude až další článek, kde se vám pochlubím s finálním vytištěným modelem.

Share on Google Plus

About Docik

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ George Raymond Richard Martin.