Until Dawn recenze

I něco tak nepatrného jako mávnutí motýlích křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa. Tak zní definice Butterfly efektu (česky efekt motýlího křídla). To je hlavním motem této hry. Normálně bych se po filmové hře a to ještě k tomu hororovému slasheru, kde teenageři padají jak jablka z nezalité jabloně, ani neotočil, ale ono dušování se vývojářů a po vydání i letsplayerů, že každé rozhodnutí ovlivní další vývoj ve hře, mně poměrně zaujalo, neodolal jsem a hru musel vyzkoušet.



Hra byla nejvíce hranou hrou na youtube za měsíc srpen. Není divu, jednak diváci lesplaye mají rádi když se letsplayeři lekají, druhak vypadá to že se hra hraje u každého letsplayera trochu jinak.

Zápletka je na hororový slasher poměrně kvalitní. Na konci jsem si říkal, že jsem i o podobné historce jednou slyšel. Obzvlášť pokud si budete číst všechny zdravotní zprávy a novinové články na které narazíte budete s příběhem o to víc spokojeni.

Hra začíná smrtí dvou postav, ještě chci znovu hru zahrát abych se podíval jak ovlivní moje rozhodnutí při jejich smrti další vývoj ve hře, tyto dvě postavy ale určitě zemřít musí obě. Parta kamarádů totiž jezdí z nepochopitelných důvodů každý rok na vrchol hory, kde byl kdysi honosný hotel, nyní soukromá rezidence rodičů zmíněných mrtvých děvčat Washingtonů. Ty se svým bratrem dělají pravidelně onu kalbu na opuštěném vrcholu. Jo a mimochodem, je zde také opuštěné sanatorium pro duševně nemocné lidi.


Vypadá to, že velkou váhu mají rozhodnutí už na začátku hry, kdy se všichni teenageři postupně scházejí na chatě. Na nic nečekají a každý si jde užívat volno po svém. Postupně se začínají rozdělovat jak to ve slasherech bývá a ze začátku když jsem ještě nevěděl do čeho jdu, tak jsem se měl sto chutí otočit a zařvat na ně, hej pitomci držte se u sebe! Následuje malá seance vyvolávání duchů pro správnou atmosféru. Zde se začíná hra solidně rozjíždět. Nechává prostor pro teorie o co zde vlastně jde, a už z prvního zahrání je znát, že hra bude mít co nabídnout i při druhém a třetím hraní.


Nechci moc vyzrazovat co následuje. Jsou zde slasherové klasiky jako hloupá blondýna, chytrá holka co to musí přežít, černoch který většinou vždy v těchto filmech zemře, sportovec a model v jedné osobě a samozřejmě někdo nebo něco co je začne pronásledovat. Některým chvíli trvá než jim dojde, že to přestala být sranda a že by měli začít něco dělat aby přežili. A o tom hra je přežít do úsvitu.
Herní principy jsou postaveny spíše jako adventura, chodíte a koukáte kolem sebe a s informacemi které najdete pracujete. Hra je exkluzivně na Playstation 4 a při chození po zajímavých a občas dechberoucích lokacích si všude svítíte baterkou, kterou můžete ovládat pohybem ovladače. Funguje to celkem dobře a tak trochu vás o něco víc baví koukat kolem sebe.
Jedna další zajímavá funkce využívající ovladač je když se někde schováte protože vás někdo/něco pronásleduje a nesmíte se ani hnout. Můj bratr musel prostě ke konci hry vyzkoušet co se stane když do mě strčí, poprvé to vyšlo i když mi hra začala házet poměrně rychlé quick time eventy, když to udělal po druhé pár minut před koncem hry, tak jsem o postavu prostě přišel.


To mě přivádí k dost zajímavému prvku hry. Jak jsem předestřel na začátku, hra se dušuje že každé rozhodnutí ovlivní nenávratně další vývoj ve hře a opravdu to tak vypadá. Smyslem hry je víceméně dohrát hru aby vám přežili všichni z hratelných postav a to není vždy jenom o vyklikání quick time eventů a nehýbání se, ale především o rozhodnutích které před vás hra staví.
Ve hře byly dvě volby na které jsem celkem zíral a hře se ve mně podařilo vyvolat opravdu skličující dojem. Párkrát jsem byl i celkem napnutý jestli se nepodělám strachy, ale to spíše ze začátku. Po chvíli když jsem si zvykl že zde jsou lekačky, některé horší některé méně a že jde právě spíše o to napětí.



Hru jsem dohrál jednou a rozehrál znovu, rozhodně ji chci zahrát víckrát, zajímá mně nakolik se opravdu možnosti liší, ale po prvním dohrání jsem měl výborný dojem. Především bych hru doporučil lidem, kteří mají přítelkyni nebo přítele, který také hraje. Tahle hra je výborná ve dvou kdy ten kdo má ovladač lépe zažitý bude hru ovládat( aby zvládl quicktime eventy) a druhý může v klidu sledovat velkolepou audiovizuální podívanou a zaměřovat se jenom na momenty, kdy je zapotřebí dát se doleva, nebo doprava, rozhodnout se jestli někoho obětovat, zachránit nebo utéct a tak dále. A že těchto voleb není ve hře málo.


Navíc je zde mezi kapitolami, které v podstatě rozdělují hry na díly seriálu, nějaká zvláštní postava, psycholog nejspíš, to nechá hra na vás abyste zjistili. Ten vám mezi kapitolami pokladá otázky jako z kterých věcí máte větší strach z klaunů, nebo strašáků na poli? Z hadů, nebo pavouků, Máte radši tuhle postavu nebo tuhle a vypadá to že podle toho se hra trochu zamíchá aby byla na míru vašeho strachu a preferencí.


Ze screenů vám je již patrné, že hra má opravdu pěknou grafiku. Pokud nemáte PS4 ale hra vás zaujala, no možná ideální případ zkusit mrknout na nějaký letsplay. Já na tento typ videí moc nekoukám, ale třeba R-e-n má normální videa bez zbytečných egoismů, nějakého křičení a podobných nesmyslů. Můžete hru alespoň zkouknout jako film.

Hodnocení : 85%

+ Grafika
+ Příběh
+ Množství voleb, které mění hru
+ Pohybové ovládání

- Kamera mně někdy štve, kdyby hra byla z pohledu třetí osoby s volným pohybem po lokacích, bylo by to dle mně ještě lepší.

Share on Google Plus

About Tomáš Dotzauer 3D print and Paint

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ George Raymond Richard Martin.
    Blogger Comment

0 komentářů:

Okomentovat