Recenze: Píseň ledu a ohně - Hra o trůny

Hru o trůny určitě většině z vás není zapotřebí představovat, jistě znáte seriál. Někteří z vás mají možná přečtené i knihy, ale pro vás zbylé, chci napsat článek, který by vás mohl přesvědčit, že ať znáte, či neznáte seriál, tak není vůbec špatný nápad si přečíst i knihy


George Raymond Richard byl poměrně uznávaným spisovatelem již před Hrou o trůny. Jistě spousta lidí z vás od něj četla poměrně populární sci-fi Tuffova dobrodružství. Když začal psát sérii Píseň ledu a ohně (vydáno 1996), tak ji původně zamýšlel jako tři knihy, kdy Hra o trůny, Střet králů a Hostina pro vrány byly zamýšleny jako jedna kniha. Ta by ovšem byla tak obrovská až by byla nečitelná a zde mu pomohli editoři, rozdělit příběh na celkem 7 zamýšlených knih (5 zatím vydaných). Původně měla být Píseň ledu a ohně trilogie.

Stojí za to číst knihu když jsem viděl seriál?

V první řadě bych rád odpověděl na otázku zdali má cenu číst knihy když jste viděli seriál. Tady bych řekl, že je odpověď podobná jako v případě filmů podle knih. Kniha je vždy lepší, i když u Hry o trůny od HBO je ta hranice opravdu nepatrná. Ale odpověď je prostá z jednoho důvodu, kniha si může dovolit být mnohem rozsáhlejší.
Například první kniha, kdy první série seriálu hodně věrně kopíruje události první knihy a končí i tam kde končí kniha, tak první kniha má 846 stránek. Audio kniha je přibližně na 30 hodin, seriál na necelých 10 hodin. Z toho je patrné, že se spousta věcí z knih do seriálu nedostala, kdy u první knihy odklon není skoro žádný, ale přesto, ve filmech a seriálech většinou nebývají myšlenky postav. A ty jsou v Písni ledu a ohně poměrně podstatný prvek. Například vidět co se honí v hlavě Cersei je kapitola sama pro sebe.


O čem je hra o trůny?

Svět písně a ledu se odehrává ve smyšleném středověku, kde draci již vymřeli a magické postavy existují spíše v bájích a legendách a nikdo na ně nevěří. Roční období se zde střídají sporadicky a léto se zimou se nestřídají vždy každým rokem jako u nás, ale léto trvá třeba 10 let. Proto se lidé nyní bojí, že po současném dlouhém létě, přijde tvrdá dlouhá zima.
Sever odděluje od zbytku Západozemí veliká ledová zeď, kterou dle legend postavil Brandon stavitel s pomocí dětí lesa, magických postav z dob ještě před příchodem člověka. Zeď hlídá Noční hlídka, složená převážně z psanců a vyvrhelů. Hlídají aby se divocí lidé za zdí nedostali skrz a neplundrovali obyvatele Západozemí. A noční hlídku společně s celým severem střeží Starkové, jeden ze starých rodů kterému se příběh první knihy věnuje nejvíc.


Příběh začíná smrtí Johna Arryna, pobočníka krále sedmi království (Západozemí) Roberta Baratheona. Král Robert se rozhodne poctít  jmenováním nového pobočníka právě Eddarda Starka, svého dobrého přítele z dob osvobození Západozemí od šíleného krále.
Ned Stark i když nerad, nabídku přijme a vydá se se svými dcerami do králova přístaviště sloužit králi, kde se stane součástí intrik  královské rady. Jeho rodina je rozštěpena a od této chvíle není nikdo ze Starků v bezpečí.

Na severu za zdí se mezi tím šíří zvěsti o bytostech z legend, tak zvaných Jiných. Prastaré rase mrazivých bytostí, které jsou vždy obklopeny neuvěřitelným mrazem a jsou nadpozemsky rychlí.

Mezi tím v Essosu, kontinentě svobodných měst, kde stále platí otroctví, sledujeme příběh dvou posledních Targaryanů (Viserise a Daenerys), kteří přežili dobytí trůnu uchvatiteli, současným králem Robertem a právě Eddardem Starkem. V Essosu žijí v exilu a osnují plány jak zpět dobít trůn v sedmi královstvích, který po právu patří mladému Viserisovi.
Ten se rozhodne provdat svoji sestru za Dothrackého vůdce největšího Khalasarů, který mu za ruku jeho dcery slíbil že mu pomůže dobýt trůn. 



Způsob vyprávění a svět

Martin zvolil moc pěkný způsob vyprávění, kdy každá kapitola vypráví část příběhu z pohledu očí jedné z postav. S další kapitolou se přesunete na úplně jiné území k úplně jiné postavě a zase se věnujete jejímu příběhu. Martin sám ve třetí knize upozorňuje na fakt, že ani on sám neřeší časové prodlevy mezi událostmi v jednotlivých kapitolách.
Co ale opravdu hodně řeší jsou rody a jejich provázanost, historie celého jeho světa a dokonce jeho svět má i několik bohů, náboženských rituálů a tradic.
Rozsáhlost světa je opravdu neuvěřitelná, na rozdíl od Zeměplochy Terryho Pratchetta si Martin jako první věc nakreslil mapu. V knize na rozdíl od seriálu je vidět jak je svět obrovský. Procestovat na koni nebo pěšky kus kontinentu je na týdny až měsíce.
Historii světa se Martin věnuje ve své encyklopedické knize Svět ledu a ohně, kde jsou historie jednotlivých rodů, jejich hradů a hlavně události před sjednocením sedmi království a po něm.

Příběh totiž začíná prostě v jednom bodě, kdy postupně zjišťujete jak důmyslná a provázaná je např historie rodu Targarianů, o které se v příběhu Písně ledu a ohně baví jenom jako o historii. Přesto poslední šílený král Aerys II a jeho svržení by mohl mít celou vlastní sérii.

Svět ledu a ohně je opravdu obrovský, propracovaný a fantasy v něm je dávkováno opravdu po troškách. Osobně rád tvrdím a sleduji reakce, že Píseň ledu a ohně je ještě lepší než Pán prstenů. Což je samozřejmě můj subjektivní názor a né každý s ním musí souhlasit, ale ne vždy se setkám s negativní reakcí, což jenom vypovídá o kvalitách tohoto světa.

Hodnocení : 93%

+ neuvěřitelně propracovaný svět, do kterého spadnete až po uši
+ výborně postavené charaktery
+ zápletka, spád děje

+/- někdo na Hře o trůny miluje právě to, že G.R.R.Martin rád vraždí své postavy

- absolutní hodnocení kniha nemá protože v sérii Píseň ledu a ohně se Hra o trůny teprve rozjíždí a musím si schovat vyšší hodnocení pro další díly
Share on Google Plus

About Tomáš Dotzauer

„Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ George Raymond Richard Martin.
    Blogger Comment

0 komentářů:

Okomentovat